UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na začiatok ujasnenie pojmov: ULVER nie sú, ani nikdy neboli avantgardou, predvojom nového štýlu, apoštolmi budúcnosti (metalovej) hudby. „Nattens Madrigal“ len korunoval éru čistého, hrubého blackmetalu, monumentálny „blakeovský“ dvojalbum neprekročil hranice vtedy úzkeho okruhu znalcov, odpálenie elektronickej éry na kovovej scéne spôsobilo šok, ale mimo nej len slabé čľupnutie do vody. Väčší ohlas Garmovi a jeho dvom kolegom priniesol až ponor do vôd filmovej hudby, poprvýkrát v kariére sa Vlci nebezpečne dotkli mainstreamu.
A zrazu prišlo „Blood Inside“, prvý ničím nezviazaný dlhohrajúci autorský počin od „Perdition City“, starého päť rokov. Návrat ku gitarám, k tradičnej forme „normálnej kapely“ a hlavne návrat k spevu predznamenalo už vydarené EP „A Quick Fix Of Melancholy“, ktoré ULVER naladilo na červeno-bielu lekársku vlnu, doplnenú na novinke o až prekvapujúco silný religiózny podtext. „Hearts album“, ako sa o „krvi vovnútri“ šepkalo počas príprav, je však v mnohom kontroverzným dielom.
Priznaná a obsadením Ronana Chrisa Murphyho (spolupráca s KING CRIMSON, Stevom Morsom, Terrym Bozziom, Tony Levinom) do role koproducenta podčiarknutá snaha vyseknúť poklonu experimentálnym sedemdesiatym ro(c)kom sa na CD výrazne podpísala. Organ (dokonca priama citácia Bacha), sóla, exaltovaný výškový spev, chvíľkové reminiscencie na soundtracky k tridsať rokov starým filmom... a nápis „Viva Megalomania“ v booklete, ktorý to celé šmahom ruky zhodí. „Blood Inside“ je preplácaný cirkusový gýč, ale baví. Ťažko odhadovať, koľko z tejto opulentnej zvukovej hostiny bolo myslenej vážne. Gradovaný záver „Dressed In Black“, „It Is Not Sound“ doplnená vynikajúcim klipom, a capella finále „Blinded By Blood“, predošlú tvorbu pripomínajúci koniec albumu v podobe „Your Call“ a „Operator“, či jednotlivé čriepky porozhadzované po celej „platňovej“ trištrvrtehodine trvania dosky sú úžasné. Často sa však natíska otázka, či tá „oslava megalomanie“ nebola až príliš bujará – občas sú nápady cez seba pohádzané doslova bez ladu a skladu. Poprvýkrát mi miestami vadí Ryggov spev (po zvukovej stránke asi najslabšia súčiastka), zbytočne vrstvený, zbytočne nápadný. Päť rokov a pekných pár hodín materiálu bez artikulovaného ľudského hlasu tuším na Garmovi zanechalo prisilnú stopu.
„Blood Inside“ je ambiciózny album so skvelým obsadením. Gitarové party si rozdelili Håvard Jørgensen (jeden zo strojcov mrazivého čierneho víru z „Nattens Madrigal“) a Mike Keneally („Zappov gitarista“), svoj hlas pridala Maja Ratkje z jedného z najrešpektovanejších súčasných labelov Rune Grammofon, svoje ovečky k Vlkom pripustili aj šéfovia Ninja Tune či Cryptogrammophone, všetko stálic na kvadrante vydavateľského neba vyhradenom fajnšmekrom. Napriek tomu nie vždy, keď sa veľmi chce, tak sa výsledok vydarí adekvátne...
ULVER hľadajú, a aj keď vždy nenachádzajú, vyberajú si sympaticky nové cestičky, minimálne v ich vlastnom mikrosvete. Stále sa naštastie nedostali do štádia sebavykrádania, ktoré spoľahlivo zaškrtí každý talent. „Blood Inside“ ma po pár mesiacoch v ušiach baví stále, a možno stále viac a viac. Ale verím, že táto trojica hrobárov z Osla má ešte rezervy. Som zvedavý.
„Blood Inside“ ma po pár mesiacoch v ušiach baví stále, a možno stále viac a viac. Ale verím, že táto trojica hrobárov z Osla ešte rezervy.
7,5 / 10
Kristoffer G. Rygg
Jørn H. Sværen
Tore Ylwizaker
hostia:
Bosse
- gitara
Czral
- bicie
Jeff Gauthier
- husle
Håvard Jørgensen
- gitara
Mike Keneally
- gitara
Andreas Mjøs
- vibrafón
Maja K. S. Ratkje
- zbory
Knut Aalefjær
- bicie a perkusie
1. Dressed In Black
2. For The Love Of God
3. Christmas
4. Blinded By Blood
5. It Is Not Sound
6. The Truth
7. In The Red
8. Your Call
9. Operator
The Assassination Of Julius Caesar (2017)
ATGCLVLSSCAP (2016)
Terrestrials (2014)
Messe I.X-VI.X (2013)
Childhood's End (2012)
Roadburn (EP) (2012)
The Norwegian National Opera (DVD) (2011)
Wars Of The Roses (2011)
Shadows of the Sun (2007)
Blood Inside (2005)
Svidd Neger (2003)
A Quick Fix of Melancholy (EP) (2003)
1993-2003: 1st Decade in the Machines (kompilace) (2003)
Lyckantropen Themes (2002)
Teachings in Silence (kompilace) (2002)
Silencing the Singing (EP) (2001)
Silence Teaches You How to Sing (EP) (2001)
Perdition City (2000)
Metamorphosis (EP) (1999)
Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell (1998)
Nattens Madrigal - Aatte Hymne til Ulven i Manden (1997)
Kveldssanger (1996)
Bergtatt - Et Eeventyr i 5 Capitler (1995)
Datum vydání: Pondělí, 6. června 2005
Vydavatel: Jester Records / The End Records
Stopáž: 45:51
Produkce: ULVER & Ronan Chris Murphy
Tak veru. Nový ULVER dáva zabrať aj tým najotrlejším a najvernejším. Postupné odkrývanie jednotlivých vrstiev komplikujú Garmovci neustálym ústupom výraznejších liniek do pozadia a vynáraním sa nových predtým nenápadne zastrčených v ostatnom hluku. V každom prípade sa s narastajúcim počtom posluchov mení dojem z „Blood Inside“ k lepšiemu (bože, ako som tento album nenávidel po prvých 2-3 neúplných vypočutiach).
Najviac som si užíval hĺbavejšie jednoduchšie momenty typu „Dressed In Black“, klipovú zvláštnosť „It Is Not Sound“ alebo posledné dve kompozície, na druhej strane ma bavili aj pasáže z ostatných skladieb, kedy ULVER znejú ako vyšinutý symfonický orchester, kde si každý hrá, čo chce, a predsa to dáva zmysel. Bizarná, bláznivá, a ležérna citácia Bacha, či swingové úlety zase signalizujú, že Garm stále nestratil silne ironický podtón, aký poznáme z jeho pôsobenia v ARCTURUS. Nedostatkami albumu sú spomínaná „preplácanosť“, akoby ULVER do tých 49 minút napchali dobrých 80 minút muziky, následkom čoho sú niektoré chvíle príliš prehustené a príležitostné silené spájanie bijúcich sa pasáži, čo potom výrazne sťažuje orientáciu v „Blood Inside“.
Ano, V-dur má naprostou pravdu. Velice těžko se k tomuto albu hledá cesta. Je nesmírně klikatá, náročná a vede do strmého kopce. Nezřídka byla chvíle, kdy jsem se chtěl otočit a jít pryč, ale když se tuhle stezku podaří absolvovat poprvé, podruhé, potřetí ... na jejím konci se přeci jen dočkáte. ULVER prostě dále dokazují, že každé jejich album je iné. Metamorfóza od pagan black metalových začátků až do současnosti je neuvěřitelná a i když z mého pohledu ne pokaždé jde ruku v ruce s kvalitou, musím vzdát alespoň hold snaze těchto Norů neustále hledat a bádat. Ačkoliv mám k novince hromadu výhrad, jako například až přílišnou snahu o nekonvenční pojetí hraničící snad až s bezduchostí, své jsem si na ní našel a časem se z některých skladeb dostavilo i nadšení. Mám-li být konkrétnější, tak mým jasným favoritem se stala posmutnělá "Blinded By Blood".
Novinka ULVER je nevypočítateľná. V kontexte predchádzajúcich diel obsahuje dve dôležité plus: Návrat k rockovej atmosfére, s ktorým ruka v ruke ide "vokálnosť" albumu. Miestami sa nevyhne teátralnosti, občas je tej postmoderny a miešania všetkého možného dohromady až príliš, no v konečnom dôsledku je "Blood Inside" pozoruhodný album, ku ktorému sa len ťažko hľadá cesta.
Každý další poslech vyzvedává tuto desku do zpočátku nepředpokládaných výšin a odpaluje do ztracena mé původní myšlenky o samoúčelnosti, neukočírovaném narcistickém exhibicionismu, přebytku vaty či přehnané sonické bohatosti. Téměř každý zvuk z této těžce uchopitelné koláže je vážen na lékárnických vahách a dohromady tvoří kompozice, které mají svůj pozvolný rozjezd, vývoj, gradaci a vyvrcholení. Přestože se mi některé z nich jeví celkově subjektivně slabší („For The Love Of God“), v každé je možno nalézt bezpočet jímavých motivů, a závěrečný trojboj „In The Red“ (můj absolutní favorit, v němž se ULVER podařilo do melancholického rámce celé písně naprosto fenomenálně zasadit samo o sobě spíše rozpustilé ježkovské swingování), tajemné „Your Call“ a frenetické „Operator“ je fantastický, neboť netrpí nevyvážeností tu a tam patrnou v předchozích skladbách a z Garmova odpočatého vokálu, jenž je v první části desky posazený možná o chloupek výše, než by bylo úplně ideální, stříká charisma intenzivněji než ***** ** ******** ******** (censored).
ULVER dávno zvládli (i za pomoci hostů) vedle klasických nástrojů i moderní technologie tvorby zvuku a v tomto ohledu již pro ně neexistují žádné hranice. Pakliže je jejich skladatelský potenciál nevyčerpatelný a navíc mají ve svém středu osobnost formátu Garma, nemám o jejich zářivé budoucnosti sebemenších pochyb a již teď se těším na další porci podobně multidimenzionální a mnohovrstevné muziky, která má duši.
Ještě bych si dovolil pár poznámek k pojmům uvedeným v recenzi:
1. Kýč – používat tento výraz v souvislosti s touto deskou je asi ve stejném poměru, jako nazývat kýčem tvorbu Andy Warhola.
2. Avantgarda – že ULVER nebyli nikdy avantgardní? Že s žádným svým dílem nebyli průkopníky nového směru, kteří by byli následováni davy? Nebyli a nejsou. Jsou pouze průkopníky, neboť něco takového, co je obsaženo na „Blood Inside“ se následovat jednoduše nedá… Jsou tedy avantgardní? A není to vlastně jedno?
Mam to malo naposlouchano, zatim mohou konstovat, ze "In The Red" me zaujala nejvice - doslova vycniva a mohu take podepsat to co napsal SChnoff k tomuto kousku. Zatim 6/10.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.